ACTA CURIAE ARCHIEPISCOPALIS OLOMUCENSIS

Věřím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední ze země zase vstanu a ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého. (srv. Job 19,25-27)

Do poutního místa Boží Milosrdné Lásky v Collevalenza v kraji svatého Františka se 26. června letošního roku sjeli jako každoročně biskupové, kněží a věřící, příslušníci Mariánského kněžského hnutí z celého světa na svá výroční duchovní cvičení ve formě celotýdenního mariánského večeřadla. Tentokrát se marně ohlíželi po svém charismatickém otci a zakladateli Donu Stefanu Gobbim. Místo něho zahájil exercicie P. Quartillo Gabrielli a z jeho úst se před vstupní modlitbou účastníci dovídají, že Don Gobbi se nachází v milánské nemocnici s velkými srdečními potížemi. Budou to první exercicie MKH bez fyzické přítomnosti jeho ,,spiritus agens". Fyzická absence Dona Gobbiho však jako by umocnila jeho duchovní přítomnost. Účastníci se s ještě větší usebraností a vnitřní kázní věnují nijak nenarušenému programu své duchovní obnovy, rozšířenému o modlitby za těžce nemocného. Nové a nové zprávy o vývoji jeho zdravotního stavu však dávají tušit, že se blíží nejvážnější okamžik života tohoto prostého a přesto neobyčejného kněze od jezera Como, který dokázal v posledních čtyřiceti letech tak výrazně oslovit statisíce kněží a miliony věřících na celém světě. Právě uprostřed tohoto letošního velkého večeřadla, když se účastníci shromáždili k odpoledním nešporám, přichází zpráva, že si Panna Maria, která svého maličkého služebníka vedla celou dobu za ruku, odvedla k sobě, aby ho za jeho věrnou a vytrvalou službu, oběti a utrpení představila nebeskému Otci. A již následujícího dne, když se časně ráno modlilo celé shromáždění svůj první denní růženec, rozezvučely se náhle všechny zvony na vysoké věži baziliky, aby uvítaly Dona Gobbiho, který přišel mezi své věrné. Vstoupil naposled do baziliky, kde se rok co rok modlil a kde ho čekaly dvě desítky biskupů, dvě stovky kněží a desítky laiků ze všech zemí Evropy, z Anglie, Irska, Ukrajiny, Kanady, Spojených států, Mexika, Brazílie, Argentiny, Bolívie, Peru, Nikaragui, Ekvádoru, Chile, Kolumbie, Uruguaye, Libanonu, Konga, Rwandy, Guyany, Dominikánské republiky, Keni, Indie, Japonska, Jižní Koreje i Austrálie.

Skutečnost, že Bůh ve svém odvěkém úsudku rozhodl povolat k sobě Dona Gobbiho právě v době, kdy je více než 250 zástupců Mariánského kněžského hnutí ze všech pěti kontinentů shromážděno na jednom místě, kde se každoročně setkávají, je jistě významným znamením. A to tím spíše, že právě toto místo pamatuje obdobný případ. Jeho budovatelkou je totiž prostá služebnice Boží matka Speranza, původem ze Španělska, zakladatelka kongregace Služebnic Milosrdné Lásky. Všichni ji zrazovali, aby nechodila do Collevalenza, protože tam není voda, nejsou tam kněží a jsou tam jen komunisté. Ale protože toto místo si nevybrala ona, ale Pán, trvala na svém. Dnes je zde klášter Služebnic Milosrdné Lásky, kostel a bazilika, poutní dům se 400 místy k ubytování, pramení zde voda a konají se zde podobné koupele jako v Lurdech. Když matka Speranza 6. února 1983 umírala, stalo se tak právě v době, kdy byly na tomto místě shromážděny zástupkyně její kongregace z celého světa.

Bylo dojemné pozorovat biskupy, kněze i věřící, jak svými slzami skrápějí rakev Dona Stefana. Nebyly to slzy smutku ani beznaděje, spíše slzy vděčného dojetí za dar, který jim tento kněz zprostředkoval díky tomu, že uposlechl v roce 1972 bezvýhradně výzvu Panny Marie Fatimské: ,,Obnov své zasvěcení mému Neposkvrněnému Srdci: jsi můj, jsi můj majetek. Nic jiného ti nesmí ležet na srdci, jen žít se mnou a pro mne. Budeš muset trpět, ale měj odvahu. Já budu stále s tebou.

Žádný z vás nebude vůdcem. Já sama budu vaší vůdkyní." Panna Maria si tak vytvořila cestu, jak postupně uskutečňovat to, co jí tolik leželo na srdci. Příčinou jejího smutku jsou ,,kněží, zřítelnice jejího oka, kteří ji však nemilují a neposlouchají slova jejího Syna. Ignorují Ježíše přítomného v Eucharistii a nechávají ho ve svatostánku samotného. Urážejí ho svatokrádežemi a lehkomyslnými nedbalostmi." A tak vzniklo hnutí, které se žádnému jinému nepodobá, protože nemá organizaci, nemá výbory a sekretariáty ani písemné stanovy; stará se jen o jedno: zasvětit se bezvýhradně Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, žít s ní a v ní a dosáhnout tak milosrdné lásky jejího Syna. Panna Maria si povolala svého neschopného a nedokonalého služebníka, aby skrze něho krok za krokem uskutečňovala plán, který se jí zatím nezdařil: zasvěcení Neposkvrněnému Srdci ve společenství s biskupy celého světa. Proto posílá tohoto svého služebníka do celého světa k biskupům a kněžím, aby je přiváděl k zasvěcení, pokání a modlitbě růžence. S tímto posláním obletí Don Gobbi několikrát doslova celý svět a je možno říct, že všude tam, kde našel u biskupů pochopení a přijetí pro toto Mariino přání, tam se začaly dít nevídané zázraky milosti a obrácení. Za to jsou mu tito biskupové zavázáni a vděčni a také oni za ním nyní přicházeli z celého světa s výjimkou jediného kontinentu ­ a tím je Evropa. Zde se hledají všemožné jiné recepty proti pokračujícímu úpadku víry a mravů.

Provázel jsem tohoto Mariina apoštola celý týden při jeho druhé apoštolské cestě po naší vlasti. Poznal jsem ho se vší jeho prostotou, upřímností, láskou i slabostmi. Jeho lidské slabosti nemohly narušit nadšení, které rozsévala jeho prostota a láska k Panně Marii. Bylo mi do pláče, když mě na závěr své cesty na Velehradě prosil za odpuštění svých slabostí, a prožíval jsem živě jeho vnitřní smutek, že se mu nedostalo přijetí ­ až na malé výjimky ­ u českých a moravských biskupů. Růženec, který mi tehdy daroval, chovám jako vzácnou památku.

Pontifikální mši svatou při loučení s Donem Gobbim slavil v Collevalenza spolu s 18 biskupy kardinál Ivan Dias, prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, který je od počátku členem Mariánského kněžského hnutí. Již následujícho dne přijal kardinála papež Benedikt XVI. Jeho zprávu o smrti Dona Gobbiho komentoval Svatý otec stručně: ,,Tento kněz mířil rovnýma nohama do nebe!"

-lš-

V sobotu 12. března 2011 zemřel v Brně P. Stanislav Weigel. Zádušní mše sv. bude sloužena v den pohřbu v sobotu 19. března 2011 ve 13 hodin v kostele sv. Jiljí v Brně – Líšni.

P. Stanislav Weigel se narodil 15. února 1927 v Hranicích na Moravě. Po studiích na VŠ v Brně pracoval jako letecký inženýr ve Výzkumném ústavu letectví v Praze. V roce 1956 se oženil, má tři děti. V roce 1958 musel v důsledku náboženského pronásledování z leteckého průmyslu odejít. Pracoval nejprve jako stavební dělník, později jako projektant ekologických zařízení. Po smrti manželky v roce 1975 studoval teologii u františkánů v Praze a v roce 1985 byl tajně vysvěcen na kněze. Po odchodu do důchodu v roce 1987 se soustavně věnoval výtvarné tvorbě a pořádal meditativní kurzy a výstavy na téma Cestou krásy k pravdě. Ve své umělecké práci ovlivněné přátelstvím s Janem Zrzavým si osvojil směr poetického symbolizmu.

S podporou Ministerstva kultury a Pražského arcibiskupství uspořádal v letech 1994 - 1997 kulturní a duchovní misie na Ukrajinu a v Rusku. V roce 1996 obdržel Cenu ministra životního prostředí za duchovní a výtvarné projekty a programy, zabývající se odpovědností za přírodu a hledání pravdy a krásy, určené především mládeži. P. Stanislav Weigel se také věnoval terapii pomocí meditativních obrazů, zvláště mentálně postižených a narkomanů, nemocných a postižených v nemocnicích, domovech důchodců i v hospicích.

P. Stanislav Weigel zemřel v sobotu 12. března 2011 v Brně. Zádušní mše sv. bude sloužena v den pohřbu v sobotu 19. března 2011 ve 13 hodin v kostele sv. Jiljí v Brně - Líšni.

Autor: Martin Flosman

Text a foto jsme převzali ze stránek litoměřické diecéze.